Daňově uznatelné náklady (ust. § 24 odst. 2 písm. j) zákona č. 589/1992 Sb., o daních z příjmu)

V návaznosti na novou právní úpravu pracovněprávních vztahů v novém zákoníku práce účinném od 1.1.2007 bylo potřebné promítnout tyto změny i do tzv. doprovodného zákona k zákoníku práce, a tak zároveň se zákonem č. 262/2006 sb., zákoník práce byl přijat zákon č. 264/2006 Sb. (tzv. doprovodný zákon), kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce. Tímto zákonem je měněno celkem 60 zákonů, většina změn je pouze legislativně technických, ale dochází i k několika významným věcným úpravám.

Pro zaměstnance i zaměstnavatele velice významnou je novela zákona o daních z příjmů, obsažená v části čtyřicáté druhé zákona č. 264/2006 Sb., měnící obsah ust. § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve smyslu rozšíření daňové uznatelnosti personálních výdajů.

Podle nové právní úpravy budou daňově uznatelné výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy pokud zákon o daních z příjmů nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Jedná se tak např. o odstupné nad zákonný limit, delší rozsah dovolené, různé mzdové příplatky a zvýhodnění, náklady zaměstnavatele na rekvalifikaci nebo zvýšení či prohloubení kvalifikace apod. Budou-li tedy tato plnění nad zákonem stanovené plnění a jejich sjednání bude zákoník práce umožňovat, zaměstnavatel je bude moci zahrnout do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Konkrétněji ust. § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů přináší změnu v pojmosloví, ale i v souvislosti se zavedeném nového principu v zákoníku práce „co není zakázáno, je dovoleno“ a tím v důsledku změnu v posuzování daňové uznatelnosti.

Pojem „pracovněprávní nároky zaměstnanců“ obsažený v dřívějším znění příslušného ustanovení byl nahrazen pojmem „práva zaměstnanců“, přičemž práva zaměstnanců je jistě třeba chápat šířeji než pracovněprávní nároky zaměstnanců. Nová právní úprava rovněž rozšiřuje výčet dokumentů, v nichž je možné tato práva zaměstnanců upravit. Již se nebude jednat pouze o nároky umožněné kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem, ale o práva zaměstnanců vyplývající rovněž z pracovní smlouvy nebo jakékoli jiné smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Dále tato práva zaměstnanců mohou být v těchto dokumentech sjednávána či stanovována podle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. Tedy nejen v případech, kdy tuto možnost právní předpis přímo uvádí, ale může se tak jednat i o nejrůznější benefity zaměstnanců, které zákoník práce vůbec neuvádí.

Vždy však bude nutné posoudit, zda se jedná o pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců. Jen práva zaměstnanců spadající pod tato vymezení jsou dle ust. § 24 odst. 2 písm. j) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů daňově uznatelná.

K závěru je nutné připomenout, že pod bodem 5 ust. § 24 odst. 2 písm. j) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů mohou být posuzovány jen výdaje, které nepatří pod body 1 až 4 tohoto ustanovení, upravující výdaje na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť, závodní preventivní péči, lékařské prohlídky a lékařská vyšetření, vzdělávání a závodní stravování.

Tato nová právní úprava tak významně rozšiřuje daňovou uznatelnost personálních výdajů a je tak přínosem nejen pro zaměstnavatele, ale i pro zaměstnance.

Mgr. Jana Drexlerová


Název rubriky - Pracovní pr. - příspěvky
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 22.5.2007 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 22.5.2007.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Příspěvky
Dotazy a odpovědi
Dotazy a odpovědi v sekci Laik/dotazy
Vzory smluv