Ruší se vedlejší pracovní poměr?

Zákoník práce a z něj vycházející zažitá praxe po dlouhé období rozlišoval hlavní a vedlejší pracovní poměr.

O vedlejší pracovní poměr se jednalo tehdy, jestliže zaměstnanec za trvání pracovního poměru, v němž byl zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu, konal práci v dalším pracovním poměru, který mohl být sjednán pouze na kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu. Tyto pracovněprávní vztahy pak byly ve vztahu hlavní – vedlejší pracovní poměr.

Rozlišování pracovních poměrů na hlavní a vedlejší však nemělo absolutně žádnou oporu v právu Evropské unie a zakládalo nerovnost zaměstnanců pracujících v hlavním a vedlejším pracovním poměru u jednoho a téhož zaměstnavatele. Vedlejší pracovní poměr měl totiž specifický právní režim s nižší právní ochranou. Zákoník práce především umožňoval rychlé a snadné rozvázání vedlejšího pracovního poměru.

Nový zákoník práce účinný od 1.1.2007 již nerozlišuje mezi hlavním a vedlejším pracovním poměrem.

Dle ust. § 13 odst. 4 zákoníku práce zaměstnanec pracující v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nemůže u téhož zaměstnavatele vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny.

Jinými slovy zaměstnanec může mít k témuž zaměstnavateli, u nějž je v pracovním poměru další pracovní poměr nebo pro něj pracovat na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, avšak nemůže vykonávat druhově stejnou práci. Důvodem je jistě zabránění obcházení ustanovení o přesčasové práci.

Tato nová úprava samozřejmě neznamená, že by zaměstnanec nemohl být zaměstnán ve více pracovních poměrech, např. u různých zaměstnavatelů, kdy u jednoho zaměstnavatele by byl zaměstnán na kratší pracovní dobu, ovšem nepůjde již o hlavní a vedlejší pracovní poměr, ale o dva pracovní poměry s různě stanovenou pracovní dobou užívající naprosto stejné ochrany.

Dochází ke zrušení rozlišování hlavního a vedlejšího pracovního poměru. Pracovní poměry tak nadále jsou bez ohledu na to, jestli jsou sjednány na stanovenou týdenní pracovní dobu či nikoli, posuzovány stejně, u dosavadních vedlejších pracovních poměrů se tak rozšiřuje jejich ochrana zejména v souvislosti se skončením pracovního poměru.

V případě, že je zaměstnavatelem zaměstnance stát, platí toto omezení, jen pokud jde o výkon práce v téže organizační jednotce státu. ( např. na jednom ministerstvu).

Mgr. Jana Drexlerová


Název rubriky - Pracovní pr. - příspěvky
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 22.5.2007 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 22.5.2007.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Příspěvky
Dotazy a odpovědi
Dotazy a odpovědi v sekci Laik/dotazy
Vzory smluv