O jedné nejednoznačnosti zákona o zaměstnanosti

Praxe úřadů práce je taková: uchazeče o zaměstnání eviduje ten úřad práce, v jehož správním obvodu má uchazeč trvalé bydliště. Proč je tomu tak a proč by tomu tak být podle mého názoru nemělo, o tom pojednává tento příspěvek.

§ 7 odst. 3 z.č. 435/2004 Sb., zákona o zaměstnanosti říká: „Místní příslušnost úřadu práce se řídí místem, ve kterém je nebo má být zaměstnání vykonáváno, pokud tento zákon nestanoví jinak.“Tento zákon na jiném místě, konkrétně v § 24 jinak stanoví: „Uchazeč o zaměstnání je fyzická osoba, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání.“

§ 28 dává uchazečům tuto možnost: „Uchazeč o zaměstnání může požádat příslušný úřad práce, v jehož správním obvodu se z vážných důvodů skutečně zdržuje. Dohodnou-li se úřady práce do 10 kalendářních dnů ode dne podání žádosti, zprostředkovává jeho zaměstnání a vykonává další práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona úřadu práce, v jehož správním obvodu se uchazeč o zaměstnání skutečně zdržuje. Jestliže se úřady práce nedohodnou, určí ministerstvo, který úřad práce bude zprostředkovávat zaměstnání a vykonávat další práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona.“

Tato zvláštní a v jistých případech dosti nepřehledná koncepce místní příslušnosti úřadů práce znamená v praxi nezanedbatelné problémy. Mým cílem je upozornit zejména na jeden problém spojený s dvěma odlišnými pojmy: bydliště a trvalé bydliště.

Termín trvalé bydliště, respektive trvalý pobyt, je definován v zákoně č. 133/2000 Sb., o o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů.
„TRVALÝ POBYT OBYVATEL
§ 10
(1) Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je podle zvláštního právního předpisu určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci.
(2) Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi nemovitosti.
(3) Místem trvalého pobytu občana v době jeho narození je místo trvalého pobytu jeho matky, pokud se rodiče nedohodnou jinak.
(4) V případě, že nelze zjistit místo trvalého pobytu matky, rozumí se místem trvalého pobytu občana sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se občan narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině.
(5) Změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen (§ 12), je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen.
(6) Při ohlášení změny místa trvalého pobytu podle odstavce 5 je občan povinen
a)  vyplnit a podepsat přihlašovací lístek k trvalému pobytu (dále jen "přihlašovací tiskopis"), který obsahuje údaje o
1. jménu, příjmení a rodném čísle, předchozí a nové adrese místa trvalého pobytu občana,
2. vlastníku objektu, kterým se rozumí jméno, příjmení a adresa místa trvalého pobytu u fyzické osoby nebo název a sídlo u právnické osoby;
b)  předložit občanský průkaz, u něhož není oddělena jeho vyznačená část v důsledku změny místa trvalého pobytu;
c)  doložit vlastnictví bytu nebo domu, nebo doložit oprávněnost užívání bytu, anebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu.

Takové potvrzení se nevyžaduje v případě, že oprávněná osoba potvrdí souhlas na přihlašovacím tiskopisu k trvalému pobytu před zaměstnancem ohlašovny. Za oprávněnou osobu se považuje osoba starší 18 let, způsobilá k právním úkonům, která je oprávněna užívat objekt uvedený v odstavci 1 nebo jeho vymezenou část (např. byt nebo obytnou místnost), anebo je provozovatelem ubytovacího zařízení, kde se občan hlásí k trvalému pobytu.V praxi (a to je nutné, aby si zákonodárce uvědomil) tomu tak velmi často není, neboť spousta lidí žije v podnájmech a málo majitelů nemovitostí je ochotno dát souhlas k přesunu jejich trvalého bydliště právě do jejich nemovitosti. Tím vzniká situace, kdy fyzická osoba fakticky bydlí jinde – a tudíž má zájem na tom, aby jí byla zprostředkovávána a zprostředkována práce jinde, než je její trvalé bydliště (není výjimkou, že bydlí v úplně jiném správním obvodu).

Domnívám se tedy, že termín bydliště – jak je uvedeno v § 24 – je výsledkem dvou možných situací: šlo zde o záměr zákonodárcedošlo k záměně s termínem trvalé bydliště. Pokud jde o záměr a zákonodárce má na mysli faktické bydliště, tedy místo, kde se uchazeč opravdu zdržuje a bydlí tam, což by sice korespondovalo s následným použitím termínu vhodné zaměstnání, protože úřad práce by zde zprostředkovával takové zaměstnání, kde by místem výkonu bylo právě místo skutečného bydliště, a v tom případě je nasnadě, že § 28 je ustanovením nadbytečným. Tomu, že by šlo o záměr, ale neodpovídá praxe úřadů práce, které pro uznání své příslušnosti uznávají jako kritérium trvalé bydliště.

Vycházíme-li tedy z toho, že jde o záměnu s termínem trvalé bydliště, je zcela neadekvátní použití termínu „vhodné zaměstnání“, jehož použití by bylo oprávněné, kdyby se trvalé bydliště s faktickým bydlištěm uchazeče. Za vhodnou práci lze velmi těžko považovat práci, jež se nachází zcela jinde, než je faktické bydliště uchazeče, vezmeme-li v potaz též fakt, že uchazeči ucházející se o práci na úřadě práce jsou často ve velmi tíživé životní situaci. Vhodným řešením by podle mého názoru bylo vypuštění § 28 a odstranění nejednoznačnosti z § 24 určením, že za bydliště je považováno místo faktického pobytu fyzické osoby, neboť jen tehdy lze předpokládat, že mu úřad práce je schopen nalézt vhodné zaměstnání. Tento závěr činím s ohledem na neuspokojivou bytovou situaci v České republice a s vědomím, že málokterý pronajímatel (neboť nemá zákonem stanovenou povinnost) je ochoten podnájemníkovi udělit souhlas s přesunem jeho trvalého bydliště do jeho nemovitosti (a souhlasu majitele nemovitosti je k tomuto třeba). Také jsem si vědoma toho, že je pro uchazeče nutné navštěvovat pohovory s budoucími zaměstnavateli v jiném správním obvodu než fakticky bydlí, a už jenom tato skutečnost omezuje délku těchto pohovorů na dobu nezbytnou k tomu, kdy potenciální zaměstnavatel zjistí, kde uchazeč fakticky bydlí a že nemá možnost přestěhovat se.

Mgr. Tereza Šebková


Název rubriky - Pracovní pr. - příspěvky
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 25.10.2005 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 25.10.2005.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Příspěvky
Dotazy a odpovědi
Dotazy a odpovědi v sekci Laik/dotazy
Vzory smluv