Pracovní poměr může být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřen na dobu neurčitou (tato forma je preferována zákonem), nebo na dobu určitou (tuto dobu bohužel preferují zaměstnavatelé). V § 30 odst. 2 zákoníku práce jsou uvedeny případy, kdy zaměstnavatel nemůže uzavřít se zaměstnancem pracovní smlouvu na dobu určitou. Jsou to:

- uzavření pracovní smlouvy s absolventy středních a vysokých škol, odborných učilišť a učilišť vstupujícími do pracovního poměru na práci odpovídající jejich kvalifikaci; absolventem se rozumí zaměstnanec, jehož celková doba zaměstnání v pracovním nebo obdobném poměru nedosáhla po úspěšném ukončení studia (přípravy) dvou let,

- uzavření pracovní smlouvy s mladistvými,

- uzavření pracovní smlouvy se zaměstnanci, o nichž to stanoví kolektivní smlouva.

Tento zákaz neplatí v případech, kdy fyzická osoba písemně požádá zaměstnavatele o sjednání pracovního poměru na dobu určitou. O lidech důchodového věku toto ustanovení nic neříká, proto s důchodci mohou být uzavírány pracovní poměry jak na dobu neurčitou, tak na dobu určitou.