Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Jen výjimečně mohou k plnění svých úkolů nebo k zabezpečení svých potřeb uzavírat s fyzickými osobami také dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohodu o provedení práce, dohodu o pracovní činnosti). Tyto dohody jsou upraveny v části čtvrté zákoníku práce. Je vyloučeno analogicky použit část druhou, která upravuje pracovní poměr. U těchto dohod jde však o vztah zaměstnanec - zaměstnavatel a lze dle § 233 odst. 2 písm. e) sjednat v dohodě podmínky, které jinak část druhá upravuje. To znamená, že není-li v dohodě stanoveno jinak, nemá zaměstnanec např. nárok na dovolenou. Tento nárok může však být zakotven právě v dohodě. Součástí dohody může tak být i dohod o hmotné odpovědnosti zaměstnance.