Zaměstnanec je povinen výpovědní dobu dodržet, je stále zaměstnancem, jeho pracovní poměr končí až uplynutím výpovědní doby. Dá se říci, že nedocházení do práce během výpovědní doby má stejné právní následky, jako nedocházení do práce v každou jinou dobu. Jedná se o hrubé porušení pracovních povinností. Zaměstnavatel může dle § 53 odst. 1 písm. b) se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr, neboť tím, že zaměstnanec přestal docházet do práce, porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Jestliže z důvodu nedocházení do práce vznikne zaměstnavateli škoda, může ji vymáhat na zaměstnanci. Dle § 263 odst. 3 zákoníku práce činí lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody dva roky; počne běžet ode dne, kdy se zaměstnavatel doví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, deseti let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla.